21 prosince, 2024

Kračun na Rabouni 2024

Kračun, svátek zimního slunovratu, jsem se rozhodl slavit s komunitou Spolku Rabouň. V rámci této oslavy byl plánovaný obřad a věštění z vosku. Se Sebastianem jsem se dohodl, že po obřadu udělám přednášku o tradicích tohoto svátku.

Někdo přinesl k ohništi kromě jiného džbán s černými uhlíky. Jedna z bytostí, která byla jedním ze tří domluvených obřadníků, se na mě podívala a říká: "To si mám namazat na obličej?" Odpovídám: "Podle tradice se tak nalíčil ten, kdo při obřadu představoval Starého, tedy ducha našich předků." Bytost na to: "Přišlo to ke mně, tak tu výzvu neodmítám a s pokorou ji přijímám, natři mě." Uhlíky jsem rozmačkal mezi prsty a natřel její tvář. Při tomto líčení bylo zřejmé, že do bytosti přichází duch předků. Byl s pokorou přijat. (O bytosti, která se propůjčila Starému, tedy duchu předků, budu dále psát jako o Starém.)


Kruh okolo ohniště byl už zaplněn účastníky slunovratového obřadu. Starý si zul boty i přes to, že byla teplota byla okolo 4 st. C. Starý: "Potřebuji být výše." V ten okamžik jsem si vzpomněl na obřady Starého na Slovensku, kdy je vyzdvižen na vozembouchách čtyřmi chlapy. Letmým pohledem jsem zjistil, že nic, co by se dalo použít, v dosahu není. Přihlížejícím jsem začal vysvětlovat starozvyk, ve které je Veles zimním bohem a byl zpodobňován jako "Starý", tedy duch předků. Mimo jiné je Veles i divem či bohem světa zesnulých slovanů. Z kruhu vystoupili dobrovolníci, kteří zvedli Starého na svá ramena. Vzpomněl jsem si na nápěv Žiarislavovy písně Voláme Roda. Ta se ujala, a tak se Starý, nesen na ramenou dvěma junáky, začal pohybovat v kruhu okolo ohniště, v kterém čekala hranice na zapálení. Pak Starý požehnal položením ruky na jednotlivé hlavy, čímž požehnal jednotlivcům a jejich rodům. Bytost skrze sílu Starého vnímala jednotlivce i celé jejich rody, kterým bylo požehnáno. Po té Starý pronesl: "Vy jste Ti, kteří mě nesou na svých ramenou, a já musím být nad Vámi, abych Vás ochraňoval." Poté Starý sesedl na zem, kde ukloněním se poděkoval obřadnímu místu. Aby byl kruh dávání a přijímání celistvý, natažením rukou směrem ke Starému jsme mu poděkovali. Tak jako on požehnal nám, tak i my jsme požehnali jemu.

Samotný obřad oslavy zimního slunovratu pak začal očištěním lidí kouřem a Lugar obřadním vykřesáním ohně zažehl připravenou hranici. Za zpěvu písní jsme obešli Rabouň a ohni s osobním přáním obětovali bylinky. V přestávkách mezi obřadními písněmi jsme připíjeli z kohoutího čerpáku, s provoláváním dalších přání se připíjelo medovinou. Během dalších přestávek mezi písněmi jsem vyprávěl o starozvyku mrváně, který byl upečený pro tuto příležitost a také o zvyku hořícího dubového polene a věštění z jeho plamenů.

Při ukončování obřadu si Starý opětovně nechal začernit tvář, tak jako při jejím počátku, abychom se vrátili k původní síle toho všeho a obřad ukončili. Poslední slova Starého zněla: "Máte sílu unést i to, co unést nelze." Poté mě bytost požádala o sejmutí síly Starého, kterého jsem s poděkováním vrátil do obřadního ohně a celý obřad ukončil. Nikdo nečekal, že mezi náš přijde Starý a projeví se tak jak je známo z minulosti.


Děkuji Spolku Rabouň, jeho příznivcům, autoru fotek Pavlu Klegovi a autorce videa Ester Zmrzlíkové.

zdroj: Kračun na Rabouni 2024

31 října, 2024

o Rodové aleji u Smiřic

Stromy a děti v propojení s krajinou


V malebném městečku Smiřice se zrodila krásná tradice, která propojuje nově narozené děti s přírodou a posiluje pouto mezi lidmi a krajinou. Každému dítěti, které se zde narodí, je zasvěcen strom v nově vysazené rodové aleji. Tato alej, plná života a naděje, se stává symbolem kořenů, růstu a vzájemné propojenosti.


Obřad zasvěcení


Samotný obřad zasvěcení probíhá v duchu přírodního náboženství, s úctou k Matce Zemi a k síle stromů. Prostor okolo stromu je obřadně očištěn kouřem. Rodiče s dítětem přistoupí ke stromu, který si před tím zasadili. Žrec či obřadník zatroubí na roh, zahraje na koncovou píšťalu nebo jiným způsobem pozve na místo žádoucího ducha či síly. Pak pronese slova požehnání, propojení dítěte se stromem a skrze něho i s okolním krajem a požádá o ochranu a sílu pro jeho životní cestu. Rodiče nebo přímo dítě strom symbolicky zalije vodou, jako první dar tohoto propojení. 



Propojení s krajinou


Tato tradice má hluboký význam pro propojení lidí s krajinou. Děti vyrůstají s vědomím, že mají v aleji "svůj" strom, o který se mohou starat a čerpat z něj sílu. Pravidelné návštěvy takové aleje posilují vztah k přírodě a k místu, kde se narodily. Alej se může stát místem setkávání a oslav, kde se lidé propojují s přírodou, krajem i mezi sebou navzájem.


Lepší život v krajině


Zasvěcení rodové aleje přináší do Smiřic nový rozměr života. Skrze toto spojení lidí a stromů se posiluje úcta k přírodě a zodpovědnost za krajinu. Děti vyrůstají s vědomím, že jsou součástí něčeho většího a že jejich činy mají dopad na svět kolem nich. Věříme, že tato tradice přispěje k harmoničtějšímu soužití lidí a přírody ve Smiřicích i v celém regionu.


Zasvěcení rodové aleje ve Smiřicích je krásným příkladem toho, jak lze propojit tradice s moderním životem a jak lze skrze úctu k přírodě budovat lepší budoucnost. Kéž tato tradice inspiruje i další obce a města k podobným aktivitám, které posilují vztah lidí k místu, kde žijí.



O Rodových alejích

Pojem "rodová alej" se v historických pramenech objevuje jen zřídka a jeho význam se může lišit v závislosti na kontextu. Obecně se dá říci, že rodová alej je alej stromů, která je nějakým způsobem spojena s konkrétním rodem, ať už symbolicky, nebo historicky. 


V lidových tradicích se stromy těšily velké úctě a symbolizovaly život, sílu a plodnost. S jejich sázením je spojeno mnoho zvyků a pověr. 


Je dobré si uvědomit, že v minulosti byl vztah lidí k přírodě mnohem užší než dnes. Stromy byly vnímány jako součást života a jejich sázení mělo hluboký symbolický význam. 



Výňatek z: Zpravodaj Smiřic, Rodova a Holohlav 1/2021 (str. 12)


Staré odrůdy ovocných stromků, vpravené koncem března do úrodné půdy podél polní cesty od Obory směrem ke Skalici, symbolizují nové lidské životy, které byly "zasazeny" do našeho města.


Protože počasí konce března zcela odpovídalo počasí aprílovému, byly hrušně, švestky a meruňky rovnou symbolicky pokřtěny notnou dávkou deště. I přesto doufáme, že si rodiče odnesli příjemný zážitek. Společně se postarali o to, aby jejich potomek měl v této krajině své pomyslné kořeny. Větší děti, které pomáhaly, si odnesly nejen ponaučení, že ovocný strom neroste jen tak sám od sebe, ale také pořádnou nálož hlíny na svém oblečení.


Výsadba Rodové aleje patří ke starým tradicím, které se Český svaz ochránců přírody ve Smiřicích snaží postupně obnovovat (máme už za sebou Hromnice či Moranu). Proto se také obřad, dodatečně naplánovaný na polovinu června, ponese ve staroslovanském duchu a provede nás jím ceremoniář Petr Vosátka



Zmínky o dalších ročnících svěcení Rodové aleje:


Zpravodaj Smiřic, Rodova a Holohlav 2/2021 (str. 19)


Zpravodaj Smiřic, Rodova a Holohlav 2/2022 (str. 14)


Zpravodaj Smiřic, Rodova a Holohlav 2/2023 (str. 21) 



Tímto také děkuji Českému svazu ochránců přírody ve Smiřicích a Městu Smiřice za příležitost umožňující konání těchto obřadů zasvěcení rodové aleje. 


Věřím, že naše rodová alej bude nejen místem setkávání a vzpomínek pro naši rodinu, ale i příspěvkem k ochraně a rozvoji přírody v tomto regionu



Svatobor


25 září, 2024

Veles v Jindřichovicích pod Smrkem


... Při rituálech je pro mě teď jednou z nejdůležitějších věcí, aby to bylo opravdové. Mohou být jednoduché, důležité je, aby když vyslovuji, zvu energie, archetypy a duchy směrů, abych skutečně svoji mysl zaměřila k tomu, co říkám, k tomu, koho zvu, k tomu, co slyším. Abych si vše uvědomila. Když položím ruku na idol, abych se v nitru či myšlenkou propojila s úctou s tím, že tu je proto, abychom se mohli spojovat s duchovním světem, s věcmi, které nás přesahují. Aby bylo za kým se jít na vlastní zahradě poradit. Nevím, proč si Budimír vybral právě Velese, ale vím, že v tom všem stál plně, od touhy, sehnání materiálu, zajištění vytesání, natření, vyhrabání hlíny a kamenů… až po chvíle, kdy bude za starým moudrým přicházet. Právě to mi v tom všem přišlo nejdůležitější. Mít myšlenku, touhu nitra, a jít, až ji jednoduchými kroky zrealizuji, že nitka duchů může být v mém dosahu zakotvena v matérii...

                                                                                                                                   Markéta Kočí


více na: Veles v Jindřichovicích pod Smrkem - Rodné duchovno

01 května, 2024

Radek Wolf a hlubinné terapie

Radek Wolf mluví o slovanských bozích či velké Orianě a nabízí kromě jiného i hlubinné terapie na svém webu  https://www.lepevedetnezliverit...